Tuesday, 8 July 2014

My adventure in New York

Ahoj!
Původně jsem plánovala, že články v USA budu psát poctivě každý den, ale z na začátku lehkého úkolu se stala velmi obtížná věc. Dnes bych vám tedy chtěla popsat mé dny v New Yorku, popis cesty a tak podobně. Jdeme na to!

Odlétali jsme v pondělí, 30.6. někdy okolo jedné odpoledne. Letěli jsme přes Londýn (mimochodem,  s British Airways už nikdy, přiletěli pozdě, odletěli jsme pozdě, takže následně zase přiletěli pozdě, při vystupování se jim rozbili schody...) Tam jsme čekali asi dvě hodiny, a když jsme se šli zacheckovat, byl tam takový mini pohovor-rozhovor. Vše podrobně píšu proto, aby ti, kteří případně letí do států věděli, co  čekat. Ptal se mě na jak dlouho letíme, co tam budeme čekat, v jakém příbuzenském vztahu je se mnou táta, jestli se těším atd. Let do Ameriky proběhl bez problémů, 7 hodin, cestou jsem se dívala na filmy (a trochu si pobrečela u Bears Brothers) poslouchala hudbu, každý to zná, máte prostě takové ty dotykové obrazovky se vším možným. Vtipné je, že španělština je v Americe tak rozšířený jazyk, že všechno dvojjazyčné. Přičemž se docela cítím, když se dorozumím oběma jazyky. Přiletěli jsme na JFK ve 20.00, díky časovému posunu. Prohlídka nebyla zas tak strašná, zeptali se kolik mi je a mého táty co dělá za práci, vzali nám otisky a vyfotili si nás. Hned jak jsme vyšli z haly letiště,
nadechla jsem se toho vzduchu míchaného s mořem a výfukovými plyny, pohlédla na žluté taxíky a neustále zvětšující se davy lidí, pomyslela jsem si, tak tohle to je. Na tento moment čekám celý život a mám takový dojem, že my New York adventure nemůže začít lépe. Samozřejmě že mohlo, naletěli jsme ne zcela pravému taxikáři, který za prvé neměl navigaci, takže hotel jsme hledali hrozně dlouho a za druhé chtěl 70 dolarů za cca 20 km jízdy. Každopádně, už jsme byli v hotelu a já nechtěla nic jiného, než spát.

První, opravdový den ve Městě!
K mé nelibosti jsem musela vstávat v sedm hodin ráno, abychom něco zažili. První věc, metro. Pokud si někdo bude stěžovat na to naše, Pražské, měl by rozhodně jet do NYC. Neříkám, že to bylo něco strašného, krysy, bezdomovci a drogy (to sice ano, ale v Bronxu), ale špína, obyčejné oprýskané zdi s kachličkami, málo místa, nízké stropy a to je všechno. Maximálně jedna, nebo dvě dřevěné lavice. Žádné jezdící schody nebo výtah, kdepak. Vystoupili jsme na Grand Central, které jsem si prošla, a je to opravdu jedno z nejkrásnějších nádraží, jaké jsem kdy viděla. Serenu jsem sice nenašla, ale nevadí. Prošli jsme kousek 42th a Park Ave, Madison Avenue až na Times Square. Wow. Wow. Všechno, co jste viděli a slyšeli o New Yorku, je pravda. Auta troubí, lidé spěchají do kanceláří s kávou v ruce, černoši zběsile rozdávají noviny s "Good morning sir". Všichni jsou milí, přejí vám hezký den, jsou ochotní a laskaví. Jenom vás uvidí s mapou v ruce, hned se k vám přiženou s tím, jestli nepotřebujete pomoc. Co lidé z Big Apple nosí? Všechno. Ti lidé jsou volní, a když myslím volní, tak jako totálně. Paní v kalhotkách v Central Parku, jiná slečna jenom v plavkách na kole na 5th. Často jsem vídala různě zakombinované tenisky, třeba obyčejný, šedý kostýmek a k tomu nějaké sportovní boty křiklavé barvy, nejčastěji značky Nike nebo New Balance. Absolutní fangirling jsem měla v Disney Storu na Times Square,  kde při otvírání obchodu hrála hudba, prodavači zahráli krátkou scénku a pořád vám přáli ať máte kouzelný, nebo úžasný den. V tom obchodě je všechno. Všechno. Od Olafa, přes vlasy Lociky, až po Mazla z Toy Story, který opravdu voní po jahodách.
Další zastávkou byla loď okolo Sochy Svobody. Cesta trvala asi 20 minut na Staten Island a potom zase zpátky. Na výhled ze Sochy jsme ani nemysleli, protože, komu by se chtělo čekat 6 hodin jenom za výhled, ačkoli krásný?
Odtud jsme šli přes Broadway (což je dost široký pojem, když ta ulice má asi 20 kilometrů) na Wall Street. Jedna z věcí, která mě neustále překvapuje, je tumblr pití na každém rohu. Vitamin Water, Arizona..  Už jsem jich vypila tak padesát, zkouším pořád nové druhy.
Dále jsme navštívili v rychlosti Central Park (kde mají agresivní veverky), památníky po Dvojčatech, Čínskou čtvrť, Malou Itálii a znovu Times Square, kde byla reklama Beth, z čehož jsem málem zešílela. Cestou metrem k nám přistoupila dva chlapíci, jeden hrál na kytaru a zpíval, druhý na harmoniku a vybíral peníze. Tomu jsem teda dolar dala, protože mi to o 100% vylepšilo náladu.

Třetí den jsme se pohybovali nahoře, okolo Parku. Nejdřív jsme navštívili Empire State Building. 80 pater za necelou půl minutu?   Dalších 6 pater se muselo jí buď pěšky, nebo čekat dlouhou frontu na další výtah, proto jsme zvolili první variantu. Výhled.. absolutně perfektní. Naprosto to splnilo má očekávání. Zamířili jsme zase do Central Parku, podívat se na Zoo (ne do ní, ale jenom na ni! :D). V Parku se opravdu děje to, co vidíte ve filmech. Všechno. Tam jeden člověk cvičí, támhle venčí psa, hraje fotbal nebo spí. Cokoliv. Jeden z mých úkolů, které jsem si zadala, bylo projít celou 5th Avenue. Je dlouhá jako blázen (asi kilometr, nebo dva) a celou dobu na tu ulici pražilo slunce. Chtěli jsme se podívat do Metropolitního muzea umění, ale to by bylo na celý den, tak jsem se na schodech občerstvila a šli jsme dál. Tyto slavné schody byly jedno velké zklamání. Představovala jsem si, kdovíjak nejsou obrovské, ale oni jsou dosti malé. No nic. Prošli jsme okolo  Guggenheimova muzea až k domu číslo 1136, kvůli kterému jsem celou tuhle túru naplánovala. Nebydlel tam nikdo jiný, než jedna z mých ikon,  Blair Waldorf.  Prošli jsme celý Central Park, a právě když jsem si dávala pravý hot dog, začalo pršet. Pořádně. My jsme ještě měli na programu památník Strawberry Fields a schody domu, kde byl právě J. Lennon zavražděn. Fotky mají strašnou kvalitu, počasí prostě odmítlo spolupracovat, ale zase, viděla jsem New York v dešti, což je krásné. Moc krásné ale nebylo, když se z toho neškodného deště stala bouřka, kvůli které nejela wifi ( no jo, jsem trochu white girl).



Poslední den, čtvrtý, byl pro mě nejtěžší. Letěli jsme z  LaGuardia, což je velký rozdíl oproti JFK. Staré, maličké letišťátko, nikde nic.  Málem nám zrušili let na Floridu, kvůli hurikánu v Severní Karolíně. Nakonec jsme letěli, sice s hodinovým zpožděním, ale letěli. Nechtěla jsem se loučit s Městem které nikdy nespí, za těch pár dní jsem mu absolutně propadla a zamilovala se do něj. Věřím však, že se tam jednou vrátím. Že za pár let znovu budu přidávat článek z mého výletu do mého Města.


















































Užívejte si prázdniny,
Terr xoxo

6 comments:

  1. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
  2. Je to ta fontana (pamatnik) kde predtym stali dvojicky? :)
    http://m2betka.blogspot.sk/

    ReplyDelete
    Replies
    1. takové to hluboké? :D jojo, to je ono)

      Delete
  3. skvělý článek a hlavně skvělé fotky! :-))

    ReplyDelete
  4. Ahoj, můžu se zeptat, jak jste zařizovali tenhle zájezd, jestli přes cestovní kancelář nebo jak? :)

    ReplyDelete