Wednesday, 16 July 2014

The Wizarding World Of Harry Potter

Ahoj!
Pokud sledujete můj instagram (terr1606), jistě víte, že jsem navštívila Bradavice na Floridě. A jistě také víte, jak moc blázen do téhle ságy jsem. Pokud ne.. Velký. Podívat se tam byl můj sen už mnoho let, a vy máte teď jedinečnou příležitost si přečíst, jak jsem si dva dny v tomto kouzelném světě užila.

 Z hotelu v Orlandu jsme vyjeli už v 7.45, abychom něco stihli.  Za asi dvacet minut jsme tam byli, takže v parku jsme se objevili mezi prvními. Myslela jsem si, že je to jenom jeden park a okolo jsou další, ale je to tak, že máte vstup do celého areálu, kde je spoustu atrakcí jako jsou horské dráhy a podobně a mezi těmi atrakcemi je i ten HP. To byla pro mě novinka. Zamířili jsme tedy hned do Prasinek a Bradavic, protože ty ostatní věci byly moc pro malé děti, většina z nich prostě byly blbosti, kvůli kterým jsme sem přes oceán neletěli. Před vchodem do Prasinek jsem začala totálně šílet, takže všechny fotky jsou rozmazané (chytrá Terr, chytrá). A potom, velké wow. Obchody skoro všechny, o kterých jste četli v knihách, nebo viděli ve filmu. Všude hrála hudba z filmu, personál chodil oblečen tak, jak by měl, vše vypadalo tak,  jak doopravdy vypadá. /Pokud byste se báli, že jste mudlové, a do Bradavic se nedostanete, nebojte, tohle je jenom pro turisty, opravdové jsou v UK/ Měli jsme veliké štěstí, že jsme tam byli tak brzo, protože do Ollivanders  už byla dlouhá fronta. Pouštěli asi po 5-10 lidech, protože vždy v té skupině vybral sám prodejce hůlek jednu osobu, kterou si měla vybrat hůlka. Obchod byl uzoučký, ale vysoké stěny se stovky hůlkami se linuly až do nedohledna. Také, jako snad
všechny obchody, byl ponurý a tmavý, kdyby v něm nesvítily nějaké lampy, byla by tam skoro tma. Vybral jednoho chlapce, zeptal se ho na jméno a na věk (11!!!) a podal mu první hůlku. Na první pokud vypadly nějaké police, na druhý pokus také, ale na třetí? Na třetí se to stalo. On ucítil tu sílu, hrála dramatická hudba, svítilo světlo.. Hůlka si našla svého kouzelníka, dámy a pánové. "Představení" skončilo a my pokračovali do dalších obchůdku. Dlouho jsem přemýšlela, že si koupím hůlku, Ronovu, Hermioninu, Voldemortovu nebo třeba Luciusovu, ale 1000 Kč se mi nakonec za plastovou hůlku dávat nechtělo. Ke koupi také byli trička, šály, pláště, ale také Pamatováček, Zlatonka, všechny možné míče potřebné ke hře famfrpálu, Ohnivý pohár a mnoho dalšího. Nakonec jsem si ale, kromě sladkostí, nic nekoupila. Mnoho obchodů bohužel nebylo přístupných, výkladní skříně ale byly velmi bohatě vyzdobené. Knihy Zlatoslava Lockharta, který se na vás usmíval a mával, šaty, které měli Hermiona a Ron na Vánočním plese ve 4. ročníku, různé kotlíky, ječící Mandragory a spoustu a spoustu dalších věcí. Pokud jste vlastnili hůlku, na správném místě jste mohli udělat nějaké kouzlo. Ve vitríně například začal poletovat míč nebo si čokoládová lebka vypíchla oko. V tomto parku také byli 2 horské dráhy, na jedné však byla moc dlouhá fronta, a na druhou bych nikdy, nikdy ani nesáhla, taky tam nikdo nebyl (:D). Pomalu se dostáváme k tomu hlavnímu, a to je hrad. Je obrovský, ne tak velký jako doopravdický, ale hodně velký je. Dole zase byl nějaký obchod s věcmi na prodej, ale hlavně, od tam vedla fronta dovnitř. Museli jsme si zde nechat věci ve skříňkách, to kvůli jízdě, která nás čekala, což bylo na nic, protože nemám žádné fotky. Prošli jsme školním skleníkem (spíš jsme ho prostáli ve frontě) pokračovali okolo vchodu do pracovny Brumbála, následovně jsme prošli jeho pracovnu kde byli všechny možné knihy, jeho stůl, Fénix, umyvadlo, kde ukázal Harrymu jeho vzpomínky, různé dopisy, prostě obyčejná pracovna, akorát jednoho z nejmocnějších kouzelníků dnešní doby. Cesta vedla dále do učebny černé magie, kde byli projekcí (nebo jak to nazvat) zobrazeni Hermiona, Ron a Harry, mluvili k nám, pohybovali se a tak dále. Další místnost, kterou jsme prošli byla chodba s mluvícími a pohybujícími se obrazy a jako poslední nebelvírská společenská místnost. Prošlo se další chodbou a dostali jsme se k sedadlům na naši jízdu. Ta jízda byla o tom, že simulovala všechny možné scény, jako je famfrpál, pavouci v lese, jízda zdivočelým autem, draci, let okolo hradu nebo jezera... Bylo to udělané jako horská dráha, zkrátka, jeli jste, různě se houpali a zatáčeli, drak, okolo kterého jste projeli na vás vyplivl horký oheň, ale nejzajímavější bylo plátno, které vám připadalo jako 3D, ale nebylo, já nevím jak bych to vysvětlila, protože sama nechápu, jak to fungovalo. Například, byl zápas famfrpálu, Harry nás vyzval, abychom letěli za ním,  my jsme se asi pohybovali nebo nevím, foukal nám do obličeje vítr a  na plátně před námi se všechno odehrávalo. Měnilo se to, chvíli jste jeli okolo dekorací vedle vás, a za nějaký čas zase na před tím plátnem. Přiletěli jste do hradu, vzápětí se plátno otočilo, a byl tam reálný vstup, "stáli" tam všichni, profesoři, žáci, tleskali nám a mluvili na nás, my okolo nich projížděli a potom byl konec a čas vystupování. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nikdy nebudu v Bradavicích, nikdy tohle nezažiju, a chabá hůlka z plastu je nejbližší možné splnění mého snu. A co jiného jsem nezačala dělat, než že brečet. A brečela jsem hodně. Normální hysterický pláč, musela jsem si sednout na zem a trvalo asi deset minut, než jsem se uklidnila. Tolik k mému hysterickému já a mému dobrodružství v Bradavicích.


Druhý den nás čekal park číslo 2., ve kterém nebylo nic extra. Ale také Příčná ulice i s nádražím King's Cross. Měli jsme určitý čas, kdy smíme vstoupit do areálu, a v mezičase jsme se procházeli po parku. Ale pak začalo pršet. Hodně pršet. Lilo jako z konve, do 5 minut jsme byli totálně promáčeni. Naštěstí jsme sehnali pláštěnku, ale i tak jsem byla celá mokrá, byla mi zima a měla jsem  po náladě. Příčná ulice byla ohromná, spoustu obchodů, a spoustu lidí v pláštěnkách, kteří připomínali mozkomory.
Chtělo se mi brečet, ale v tomto případě spíš ze zoufalství. Letím přes oceán, zaplatíme drahou vstupenku a ono prší. Obyčejná změna stavu počasí, mi dokázala zkazit den. Chvíli jsem tam bloumala jako tělo bez duše (vždyť říkám, mozkomor) naštěstí mi za pár chvil došlo, že je velmi malá pravděpodobnost, že se tam někdy znova podívám, takže jsem se snažila nevnímat počasí a užívat si atmosféru. Našla se tu dokonce i Příčnalice! Největší atrakce ale byla Gringottova banka s drakem na střeše, který jednou za čas plival oheň. Nejdůležitější věc se však skrývala uvnitř, ano, byla to další jízda. S dlouhou frontou. A když myslím dlouhou, tak dlouuuuhatánskou, vzhledem k tomu, že tenhle park byl otevřený asi jen 2 dny. My jsme čekali "jen" dvě hodiny, mluvila jsem tam pak s nějakými lidmi, a ti tam stáli 6 HODIN!
To je prostě strašné, v takové frontě jsem ještě asi nikdy nebyla. Bylo to podobné jako jízda v hradě, s tím rozdílem, že jsme měli 3D brýle, a víc se jezdilo, sešupy dolů, ostré zatáčky a tak. Měli to vážně dokonale udělané. Když jsme si prošli celou ulici (a hlavně zbývala asi hodina do uzavírání celého areálu) přesunuli jsme se na nádraží, kde jsme proběhli mezi nástupištěm 9 a 10 a byli tam. Přivítal nás známý zvuk lokomotivy, dokonce i s párou. Za dveřmi kupé byli stíny Harryho, Hermiony a Rona, kteří zase měli nějaký rozhovor, potom nás 'navštívili' mozkomorové, a mezitím se za oknem přehrávala cesta Londýnem, anglickým venkovem, a konečně okolím Bradavic. Dojeli jsme zase do toho druhého parku, naposledy prošli Prasinkami a vydali se k východu. Jsem šťastná a vděčná, že jsem svůj milovaný kouzelný svět mohla navštívit, a pokud se vám v budoucnu vyskytne malinká možnost jet, berte to bez mrknutí oka.





































  Terr xoxo                                                                                                                                                                               


9 comments:

  1. To je opravdu úžasné!! Hrozně moc tam chci, i když šance, že se tam podívám, je hodně mlhavá - chce se mi brečet. :( :D Tvůj článek se moc dobře četl a aspoň trochu jsem si mohla představit, jak to tam vlastně funguje. Docela tě obdivuji, že sis nic, krom sladkostí, nekoupila. Já bych tam nechala klidně celé rodinné úspory. :D
    Krásné fotky! :)

    ReplyDelete
  2. Nádherný článek tak bych se tam někdy chtěla podívat, ale kdo ví:) Opravdu ti závidím:)

    http://booksaremydestiny.blog.cz/

    ReplyDelete
  3. to bych chtela jednou videt .... pekné fotky :) lost-strength.blogspot.cz

    ReplyDelete
  4. To je naprosto dokonalý, ani si nedokážu představit jak perfektní to musí být naživo. Je vidět, že sis to tam užívala, protože ti z očí úplně září to štěstí :)

    ReplyDelete
  5. Tak to wow! To sis musela vážně hrozně užít :O Závidím!
    http://jeanne-s-world.blogspot.cz/ - Vzájemné sledování prosím? Já už tě sleduji :)

    ReplyDelete
  6. Waw tak ti závidím.... ja Harryho Pottra milujem a byť v bradaviciach :OOO
    www.allmoblog.blogspot.com

    ReplyDelete
  7. všem moc děkuju, a nezoufejte, třeba se vám to jednou splní:)

    ReplyDelete
  8. Ach bože!!!! Závidím ti jako prase! <3

    ReplyDelete
  9. Úžasný článek, perfektně se to četlo. Taky se tam chci strašně moc podívat ,chtěli bychom tam letět, ale bohužel asi až tak za dva roky :'(

    ReplyDelete