Sunday, 15 February 2015

Ed Sheeran



Ahoj!
Wow, tohle jsem nedělala tak strašně moc dlouho! Tyhle večery já + klávesnice už mi chyběly. Důvod, proč jsem měla zase tak dlouhou pauzu nebyl jiný, než škola. Minulý týden jsem psala hoodně důležitý test, který mi ovlivnil v podstatě celé další studium, a já se, jak jinak, začala učit pozdě a byla jsem ve skluzu. Nakonec jsem to vše zvládla a jsem zpátky! 

Pokud mě sledujete v podstatě na jakékoliv sociální síti, asi už určitě víte, že jsem ve čtvrtek byla na koncertě Eda Sheerana. (Pokud chcete vidět více fotek nebo dokonce i video, určitě se podívejte na můj instagram). Jak se to stalo? Před chvílí jsem šílela z toho, že na twitteru odpovědel jeho manager, že v roce 2015 přijede Ed do Prahy! Přesně si to pamatuju, a to snad musel být takový duben, březen? Před chvílí jsem si kupovala lístek, snad ani ne půl hodinu po puštění prodeje. Před chvílí to bylo 100 dní, 50, 14, a teď jsou tři dny potom. Aka zdravím pokoncertová depko!  

K hale jsme přišly chvilku po dvanácté, jelikož jsme měli lístky na stání, a já se svými 158 centimetry si nemohla dovolit nějakou řadu tisíc metrů od pódia. Byly jsme vybavené, velké kafe (z kterého se mi potom neustále chtělo čůrat), jídlo z mekáče (kterého jsem se ani nedotkla, protože než jsem to otevřela, všechno bylo zmrzlé a naprosto nechutné, bye bye 150 korun) a deku, která nám jako jediná posloužila k nějaké pozitivní věci. Vytvořila kamarády! Sice si myslím, že to nebyla zcela tak její zásluha, ale tahle deka naše vztahy utěsnila tak, jak těsnila naše tělesné teplo, haha. Nečekala jsem, kolik lidí, které znám, tam bylo, neustále jsme se s někým objímala a zdravila. Venku jsme čekaly 6 hodin, což bylo, překvapivě, úplně v pohodě, až na poslední hodinu před otevřením arény, kdy minuta byla jako 100 hodin. A když se dveře v 18:00 konečně otevřely, začali se do nich cpát lidi z druhé řady, takže jsme tak trochu, tak trochu docela ztratily naši vydřenou výhodnou pozici... Naštěstí to nebylo zas tak nic hrozného, i když jsem samozřejmě měla největší smůlu a přede mnou stály tři nejvyšší holky široko daleko a místy jsem neviděla ani přes mobil, nemohla jsem se skoro pohnout a po celou dobu koncertu jsem měla pokrčené pravé koleno (které jsem pak nějakou dobu, zhruba 2 hodiny, nemohla narovnat) se svým místem jsem byla spokojená. Ještě aby ne, je to sakra Ed Sheeran! Bůh, kterého poslouchám už od nějakého roku 2012.  A pořád si neuvědomuju, že jsem ho vážně viděla.

V hale jsme čekali zhruba další hodinu, než se na pódiu objevil předskokan, Ryan Keen. Z kterého se vyklubal úžasný hudebník, s velikým talentem a krásným úsměvem. S holkami jsme byly (a pořád jsme) šíleně, ale šíleně naštvané, protože, jak si tak sedíme před halou, Ryan, úplně sám okolo nás projde. "Nepůjdeme za ním pro fotku? " "Ne, vždyť to je nějakej předskokan." "Jo, mně se nechce zvedat."  Takže naše lenost zvítězila. Mohly jsme si s ním popovídat, mohly jsme mít fotku!! Sakra achjo, tohle si budu vyčítat ještě pár let. 

Když Ryan po úžasném vystoupení, při kterém, bohužel, většina lidí neznala texty, takže si to nemohla pořádně užít, odešel, nastala další hodina čekání. Bylo nějak po půl deváté, když se z ničeho nic na pódiu zjevil Ed. Celé jeho vystoupení bylo neskutečné, něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Celá hala patřila jemu. Zvládal všechny tóny, zvládal nepochopitelně skvěle hrát na kytaru, zvládal rapovat. On to zvládal na dohromady a přímo na jedničku. A to jen z jediného důvodu. Je to Ed Sheeran/bůh.  

Křičela jsem, zpívala, tancovala, mohla jsem tedy lépe zaostřovat fotky, ale co teď nadělám. V půlce koncertu jsem se rozhodla, že na mobil už kašlu, a až po úplný konec zůstal v kapse. 

Jeden z nejlepších, ale přitom nejhorších okamžiků byla poslední písnička, Sing, při které všichni až křičeli než zpívali, a před tím, než začal hrát, nám několikrát zopakoval tři slova. "Never stop singing". A taky že jsme ho poslechli, skoro celá hala zpívala, i když už odešel, i když už  se rozsvítila světla. Myslím, že jsme všichni tajně doufali, že se vrátí, a že tohle nikdy neskončí.

Bohužel skončilo a já se musím vrátit do normálního života, žádné odpočty, žádné útěchy "vydrž to, za pár dnů uvidíš Eda". Doufám, že se brzo vrátí, a já budu mít znova možnost se o tak užasný zážitek podělit. 

















Terr xoxo

2 comments:

  1. Věřím, že to muselo být úžasné.. Ale čekat venku těch 6 hodin :o wow.. Ale závidím :)

    ReplyDelete