Bangerz Tour + Vienna

Jak už jste asi pochopili, dnes budu psát o koncertu Miley C, který byl 10.6. ve Vídni. Abych byla upřímná, tenhle článek se mi píše hodně těžko, protože mám silnou pokoncertovou depku. I tak se s vámi podělím o mé zážitky, jdeme na to!

Probudila jsem se, jako každé ráno, v 6 hodin. Ano, šla jsem ten den do školy. Naštěstí asi jen na 4 hodiny, pak rychle jela k mamce do práce, kde jsem si vyzvedla tašku a potom na autobusové nádraží, kde jsem měla sraz s tátou. Původně jsme měli jet autem, ale stran parkování jsme tento nápad zavrhli, takže jsme se rozhodli pro plán B, a to, jet do Vídně Studentem.Vyjížděli jsme okolo druhé odpoledne. Cesta byla rychlá, celou dobu jsem poslouchala Bangerz a málem pukla nervozitou. Když jsme asi po dvou hodinách přijeli do města, rychle jsme se dopravili metrem do hotelu, který byl asi 10 minut od arény. Tam jsem si trochu odpočinula, upravila se a najedla. Měla jsem děsnou tendenci se už vypravit k aréně, ale bylo spoustu času, přes to jsme přišli už někdy už před 6, ale aréna otevírala až v půl 7. Začal ten hrozný zmatek, to, co na koncertech absolutně nenávidím. Tlačenice, děsné horko, zmatek, fronty.  Když jsem se dostala do arény, chtěla jsem si koupit něco v tom stánku s věcmi Miley (trička a podobně) ale bylo to moc drahé, takže jsem si nakonec nic nekoupila. Rychle jsem pospíchala si koupit nějakou vodu, kterou jsem skoro celou vypila najednou, málem jsem v té mačkanici omdlela, beze srandy. Své místo jsem našla docela rychle, ale bylo cca 7 hodin, a koncert měl začít 19:30. To tam hrál nějaký DJ, byl tam do 20.00, a pak se asi hodinu čekalo na Mil, což bylo k smrti otravné, obzvlášť, když jsem tam byla sama. Protože jsem seděla v sektoru na boku, viděla jsem do zákulisí, a do vstupu na podium. Koukala jsem tam skoro celou tu dobu, a najednou jsem uviděla to, na co celou dobu čekám. Barevní tanečníci, a ona. Drobná žena s krátkými vlasy, s širokým úsměvem. Miley. Začala jsem strašně křičet, dokonce mi vyhrkly slzy. Celý sál křičel "Miley, Miley!" a mě to absolutně dojalo, protože, pamatujete si na Hannah Montana film? Začíná to, že skandují "Hannah, Hannah!" Když jsem na to jako devítiletá holčička koukala, nepřála jsem si nic jiného, než to zažít, stát tam někdy taky. A hele, najednou tu stojím, pár metrů ode mě je moje královna, a celá aréna skanduje její jméno. Mileyna (to skloňování je divný:D) show začíná tak, že na obrazovce je její obličej s pohybujícíma se očima, potom otevře pusu, vyjede taková skluzavka- jazyk, a po ní se sklouzne. Taky pokaždé, než sjede, zamává, a vypadá absolutně stejně, jako 13 letá Hannah. Koncert začal písničkou SMS. Měla jsem zrovna takový blbý sektor, kde byli docela staří lidé (okolo 30), nebo prostě lidi, kteří se neuměli odvázat. Jedna paní vedle mě byla na facebooku, a přede mnou si vyhledávala písničku,
co zrovna Miley zpívala. Já jsem si ale řekla, že si to prostě užiju, a asi po třetí písničce jsem si stoupla a tancovala a zpívala. Když letěla na tom nafukovacím hot dogu, mávala do našeho sektoru, kde jsem stála asi jen já, a pak dvě holky. Je tak velká možnost, že si mě všimla, z čehož jsem málem omdlela. Myslím že po Someone Else zajela do zákulisí se zase převléct, ale spousta lidí to pochopila tak, že už je konec, a začali odcházet, ale já jsem věděla, že ještě budou 3 písničky, na které jsem se těšila nejvíc. We can't stop. Jak moc já tu písničku miluju. Byla to písnička, s kterou se vlastně Mil vrátila, která nás vystihuje, a ikdyž vím, že se spousta lidem zprotivila, mě bude bavit na vždycky.
Koncert skončil Party In The USA. Konfety, ohňostroj.. A pak naposledy zamávala, a byla pryč. Její koncert není koncert, ale jedna velká party. Světla, tanečníci, balónky... Má to strašně super připravené, dekorace, převleky a tak dále. A ten hlas? Ten hlas. Troufla bych si říct, že je na živo snad možná ještě lepší, než na nahrávce. Nedokážu popsat, jak moc nádherná a úžasná je. Jde na ni tak moc vidět, jak je vděčná za ty fanoušky, jak je miluje. Skoro za každý dárek, co spadl na podium poděkovala, a to, i když zpívala. Jsem tak moc šťastná že jsem svoji bohyni konečně mohla vidět na živo, a až bude příště někde ve vzdálenosti 400 kilometrů, určitě půjdu znova. A budu si šetřit na lístek  podiu, klidně budu stát před arénou 20 hodin, jenom abych ji mohla vidět úplně maximálně. Dám vám tu sem pár fotek, které jsou sice hrozně nekvalitní a vypadá to, že jsem byla dost daleko, ale měla jsem super místo.

Původně jsem plánovala psát jenom o koncertu a dát Vídeň až nějaký jiný den, ale to druhé se mi zdálo moc krátké, takže vám to sepíšu dohromady.

Koncert skončil někdy po 11, a já totálně mrtvá došla na hotel, kde jsem si dala rychlou sprchu, a šla spát. Ráno jsme měli úžasnou snídani v hotelu, a vydali se do města. Prošli jsme dlouhou obchodní ulicí, ve které jsem se podívala do F21, ale v podstatě se mi tam nic nelíbilo, jenom jedna sukně, která mi ale neseděla, a do druhého F21 jsem už zajít nestihla. Obešli jsme si hlavní památky, šli na kávu do jedné kavárny u Stephansplatzu, která byla naprosto skvělá. Tenhle den byl dost krátký, takže jsme se ani nenadáli, a už jeli na autobusové nádraží, zpátky do Brna. Přijela jsem domů, padla na postel, a spala. Od té doby jsem strašně taková smutná, odpočítávala jsem dny, 160, 130, 100, 50, 30, 14... a najednou je to pryč. Ugh.

Terr xoxo